V případě grantové politiky pražské ODS musíme pominout oficiální kouřovou clonu a jako vždy si položit otázku „Cui bono?“. Odpověď je pak nasnadě: z rozhodnutí mělo největší finanční prospěch „wobenzymové“ divadlo se zpívající amatérskou historičkou. Akce byla provedena tak, aby byla z právního hlediska formálně v pořádku. Náhodou tak spolu s dalšími komerčními podniky byla zvýhodněna právě scéna vyznačující se značnou afinitou vůči ODS a zároveň bylo možné znepříjemnit život méně pohodlným divadlům. Není to koneckonců nic nového, vzpomeňme si na případ Dejvického divadla, kde se konalo předvolební shromáždění Karla Schwarzenberga. Radní Prahy 6 (mezi nimi se vyznamenali například pánové Bém a Holický) to tenkrát divadlu také „spočítali“ a snížili mu dotace, ačkoli šlo o naprosto regulérní komerční akci. Ale dost možná tu hrají roli i jiné zájmy: po existenční likvidaci divadel „díky“ sníženým příspěvkům pak jejich prostory na velmi dobrých adresách mohou získat jiné subjekty. Jak krásně se pak bude vyjímat třeba herna Archa, sexshop Kašpar či veřejný dům Na zábradlí. Určitě si na sebe vydělají.
Blog | Miloš Kadlec